Rozhovor s Václavem Postráneckým o elektrokolech a hubnutí

Co Vás, pracovně vytíženého herce a umělce,  přimělo k zájmu o elektrokola?

Moje váha a okolí Říčan, kde bydlím. Dospěl jsem k přesvědčení, že mých 120kg živé váhy musí být maximem, že nad to, už ani deko. Také mi vadilo, že má pracovní činnost probíhá většinou v umělém osvětlení, v uzavřených, někdy i sklepních místnostech. Chtělo to pohyb v přírodě.          

Jaké kolo jste si konkrétně  z nabídky na trhu zvolil pro sebe a  pro další členy rodiny?

Když jsem objevil na trhu elektrokola, začala se o ně překvapivě zajímat i má žena. Představa, že jí něco pomáhá šlapat, že jí něco posiluje svaly a při tom šetří klouby, pro ni byla velice přitažlivá. O volbě elektrokola Lectron rozhodly zejména výbava a údaje o dojezdu s podporou.

Jste spokojeni?

Máme teď s ženou každý svého Lectrona a jsme z nich nadšeni, stejně jako každý, komu ho na chvilku půjčíme. O délce našich výletů už nyní rozhoduje jen počasí, hlad a blížící se noc, nikoliv naše docházející síly.

Jak hodnotíte dojezd elektrokola?

Uvažoval jsem takhle: když má baterie poskytovat elektromotoru výdrž přes 100km s nějakým ideálním 60 kilovým jezdcem,  pak u mě, při sto dvaceti kilech, budu  poloviční dojezd považovat za regulérní. Motor mi ale přestal pomáhat, až když bylo na tachometru 128km!

Kam na elektrokolech zejména jezdíte a kolik km  jste za sezónu najezdili?

Během léta a kraje podzimu loňského roku ujela moje žena přes tři sta kilometrů a já 1086 kilometrů. Vše v okruhu 30km od Říčan, převážně na lesních cyklostezkách. Vážím teď 112 kg a vnuci mi říkají děda čipera. Nejsem si ovšem jist, jak to doopravdy myslí. Jsou to šibalové.

Komu byste elektrokola doporučil a proč?

Každému, kdo už nad svými sportovními výkony zlomil hůl. Když ukazuji v kopcích cyklistům bez elektrického pohonu, při předjíždění svůj mohutný zadek, je to pocit k nezaplacení. Obří dojezd a perfektní výbava- to jsou pro mě elektrokola Lectron.

-dav-